Obranná práce ve vlastní třetině - jedna z mnoha variant.
Nejslabším článkem naší hry je bezesporu obranná hra ve vlastní třetině. Hra v obranné třetině může mít mnoho taktik, ty základní jsou asi tyto:
- Hra na 4 bránící hráče ( obránci a křídelní útočníci) a vysunutého středního útočníka.
- Hra na 4 bránící hráče ( obránci, křídelní a střední útočník ) a vysunutého druhého křídelního útočníka.
- Hra na 5 bránících hráčů, bránící střední útočník.
- Hra na 5 bránících hráčů, bránící křídelní útočník.
První dvě varianty předpokládají jednoho vlastního útočníka ve středním pásmu (u obranné modré) připraveného na přijetí přihrávky z obranné třetiny a zahájení okamžitého protiútoku. Tyto varianty jsou náročnější především na sehranost, přesnost nahrávek a bylo by potřeba je trénovat, jelikož při nich dochází k přečíslení bránících hráčů soupeřem. Tak proto tyto varianty zatím nebrat a pustím se do taktiky pro 5 bránících hráčů s bránícím křídelním útočníkem. Bránící útočník znamená toho útočníka, který pomáhá svému obránci v jeho obranné činnosti respektive snaží se o získání puku a zahájení následných činností.. Základní postavení hráčů a jejich operační prostor je na ob.1.
A nyní si představme situaci, kdy útočící hráč pronikl do naší obranné třetiny. Postavení hráčů by se mělo změnit přibližně takto obr.2 (bílé šipky naznačují směr pohybu, přerušované čáry obranné působení proti útočícím hráčům, šedá přerušovaná šipka směr přihrávky.
Levý obránce se snaží eliminovat útočícího hráče, vytlačit ho co nejdále od branky, natlačit na mantinel, ztížit mu rozehrávku a přihrávku. Jedná se především o boj tělem. Na pomoc mu přijíždí křídelní útočník, jehož prvořadým úkolem v tomto momentě je získání puku, vyškrábnout ho bojujícím hráčům a v ideálním případě nahrát střednímu útočníkovi, který mezitím zaujal jeho místo na levém křídle a hlídá tam soupeřova obránce na modré, případně vyhodit puk do středního pásma.
Pravý obránce se okamžitě přesouvá k bráně a pomáhá brankáři. Především čistí prostor před brankářem tak, aby ten co nejlépe viděl na hráče s pukem a mohl včas reagovat na případnou střelu. Dále pravý obránce hlídá dění za bránou tak, aby soupeř nemohl z poza brány ohrozit brankáře nečekaným výpadem.
Pravý útočník se pohybuje dle potřeby v pravé části obranné třetiny, hlídá druhého soupeřova obránce u modré čáry a taktéž soupeřova útočníka, pokud se v tomto prostoru vyskytuje. Dále je připraven v případě protiútoku zahájeném středním útočníkem, případně při vyhození puku do středního pásma přejít do protiútoku ve středním pásmu.
A nyní varianta, kdy se podařilo útočícímu hráči projet za bránou na pravé křídlo, případně tam přihrát. Přesun bránících hráčů naznačují šipky na obr.3
Levý obránce se napouští do pronásledování ale přenechá obranné úkoly obránci na pravém křídle a převezme obranné úkoly u branky. Pravý obránce se okamžitě pouští do boje s útočícím hráčem. Na pomoc mu přijíždí jeho pravý útočník a střední útočník se přesouvá na jeho uvolněné místo. Levý útočník se vrací na své postavení a kontroluje soupeřovi hráče, především obránce u modré čáry a je připraven podpořit případný protiútok vyjetím do středního pásma.
A tady je varianta přechodu do protiútoku obr.4
Pravý útočník získal puk a rozehrává buďto na středního útočníka přímo a nebo podél mantinelu vyhazuje puk do středního pásma. V každém případě je snahou středního útočníka puk získat a přejít do protiútoku. Z levého křídla mu spěchá na pomoc levý útočník najetím na střed středního pásma kde může převzít přihrávku. Obránci se vrací, pravý ještě k bráně, levý na své křídlo. Pravý útočník se vydává za spoluhráči do útoku. Po překročení červené čáry útočícími spoluhráči, vyjíždí z obrané třetiny i obránci.
Dovětek
Obránci, napadající útočícího hráče s pukem, se snaží eliminovat jeho činnost především hrou do těla a starost o puk přenechávají spoluhráčům. Obránci se snaží neprojíždět za bránou. Nesmíme zapomínat na pokrytí prostoru na druhé straně od strany, kde se bojuje o puk. Mnohokrát protihráči operovoli za zády našich bránících hráčů bez povšimnutí a pak stačí nastřelení puku do nechráněného prostoru a problém je na světě. Není žádoucí vrhat se hromadně na útočího hráče, který má puk. Je výhodnější pokrýt protihráče, čímž jim nedovolíme přijmout přihrávku a dále udělat prostor před brankou, aby měl brankář přehled a dala se tak využít výhoda šestého hráče. Velmi důležité je dostat puk do středního pásma, moc se v obraném pásmu nezdržovat, puky vyhazovat případně nahrávat útočníkům u modré, kteří tuto čáru okamžitě s pukem překonají. Vyvarovat se přihrávek křížených před branku, pokud je potřeba dostat puk na druhé křídlo, zásadně přihrávkou za brankou. Pokud jsme hráli bez rozhodčího a bez pravidla na modré čáře, nebylo vyhození puku do středního pásma nijak výhodné, ba naopak. Ovšem při hře dle pravidel je puk ve středním pásmu velmi mocným obraným prvkem hry a je potřeba jej uplatňovat.
Formát pro tisk